Budapešť 2018 - Dunajská perla

Čtvrtek 17. května 2018

       „Nazdar, nazdar výletu, nezmokli jsme…..“,  to jsem to tedy nějak popletl, vždyť tím většinou celá akce končí, a já tím začínám.  Asi proto, že se nám tento výlet opravdu povedl, jak po stránce obsahové, tak i co se počasí týče. Jenže pěkně popořádku. Je čtvrtek brzy ráno a na návsi v Boršicích je živo jako o poledni. To se scházejí holky a kluci z naší školy, aby se jeli podívat do „druhého hlavního města“ tehdejší říše, do níž jsme tehdy patřili. Ještě před odjezdem jsme všichni podrobeni přísné kontrole našeho vedoucího, který si na nás vymyslel, že jako vstupenka do autobusu bude platný cestovní doklad a průkazka pojištěnce. Samozřejmě jsme byli všichni vzorní a úspěšní, takže nikdo z nás nemusel nedobrovolně zůstat doma.

        Přesně v půl páté je autobus naplněn a my se můžeme, všichni společně pod vedením našeho zkušeného průvodce pana PhDr P. Kočího, vydat vstříc novým zážitkům, které nás při této cestě čekají. Nejprve je nutné překročit státní hranici s naším východním sousedem, což se nám po necelé hodině jízdy daří v prostoru městečka Lanžhot a po D2 pak ujíždíme k hlavnímu městu našich sousedů. Ještě dříve než ho uvidíme, máme první „technickou a zdravotní“ přestávku, aby se nám lépe cestovalo, neb do cíle zůstává ještě pořád dostatek km, které je zapotřebí zdolat. Po necelé půlhodince, o něco lehčí a občerstveni, nasedáme opět do našeho autobusu a za chvíli již vidíme Bratislavu, hlavní město našich sousedů. Zde také poprvé překračujeme řeku Dunaj, kterou překročíme dnešní den, ještě několikrát. Protože toto město není dneska naším zájmovým cílem, pokračujeme dál, abychom po pár km naše sousedy opustili a vkročili do státu, jehož hlavní město máme za cíl navštívit. Ještě než se tak stane, uděláme se „druhou technickoprovozní přestávku“, abychom po příjezdu do Budapešti, nemuseli hned shánět „ty izbičky“, kde si člověk může ulevit, i když se během dne tomu neubráníme. Opět po slabé půlhodince opouštíme prostory benzínové pumpy a pokračujeme dál v našem putování, které je po chvilce korunováno úspěchem, neboť jsme se    dostali právě do cíle naší dnešní cesty, do města, v němž strávíme asi  necelých  7 hodin.

           Hned na úvod je zapotřebí zdůraznit, že Budapešť se skládá za 2 částí, tedy staršího Budína, který byl založen v roce 896, jehož prvním vládcem se stal vajda Arpád. Takže naše prvním kroky směřovaly na budínské návrší, dne se nachází dnešní prezidentský palác, kde jsme také poprvé viděli bájného ptáka „Turu“. Prohlédli jsme si císařské schodiště, odkud jsme měli krásný výhled na druhou část města tedy Pešť. Viděli jsme i sochu veleúspěšného vojevůdce, současně i ministra války naší říše, Evžena Savojského. Dalšími památkami pak byly např. jezdecká socha l. maďarského krále Štěpána I., Matyášova fontána, jako jediného krále, který pocházel z nekrálovské rodiny a v neposlední řadě i překrásný chrám sv. Matyáše.

           Po prohlídce Budína, jsme se přesunuli do podstatně mladší Peště, která byla založena až v průběhu 18. století. Ještě než jsme se dostali do Pešti, projeli jsme kolem návrší, kde jsme uviděli sochu 1. Maďarského biskupa, který bohužel při svém poselství, tj. přivést Maďary na křesťanskou víru, byl uvězněn do sudu a v něm z tohoto návrší shozen do Dunaje, kde byl nalezen mrtev. Taky je zde umístěn památník obětem 2. světové války, kdy 20 000 sovětských vojáků zahynulo při největší říční bitvě během této války, při osvobozování tohoto města – „Matka vlast“, dnes „Žena s olivovým listem“. Do Pešti jsme se dostali přes řetězový most přes řeku Dunaj, kde jsme si zpočátku prohlídli náměstí hrdinů s památníkem „Milenia“ z roku 1896. Viděli jsme Vajda-hungádský hrad, kde jsme se seznámili s „Anonymusem“. Snad největší zážitek v této části prohlídky, byla pak projížďka historickým metrem z roku 1896. Nesmíme zapomenout ani na prohlídku chrámu sv. Štěpána, kde jsme viděli největší poklad Budapešti, a to relikviář pravého zápěstí sv. Štěpána. Z blízka jsme si prohlédli i budovu maďarského parlamentu, odkud směřovali naše kroky do centra Pešti, kde nás čekal poslední individuální rozchod, a my mohli utratit většinu našich finančních zásob, kterými nás rodiče vybavili na cestu. Takže hurá do KFC, domu Paprika či jiných obchodů. Po hodině a půl se pak vydáváme směrem k našemu autobusu, který nás má dovést domů. Ještě před tím procházíme kolem sochy R. Regana, s nímž si potřepeme levou rukou, abychom se mohli ještě jednou do této „perly na Dunaji“ v budoucnu vrátit. Ronald Regan je symbol, který se podílel na politických změnách roku 1989 v Maďarsku.

      Zmoženi množstvím kroků a skoro 13 km, které jsme za ten den nachodili, rádi usedáme do autobusu. V 17 hodin se vydáváme směr náš domov, a my potřetí překračujeme Dunaj na naší cestě domů. Ještě dříve než jsme opustili Maďarsko, udělali jsme si poslední technicko - zdravotní přestávku, abychom si nejen odlehčili, ale taky utratili poslední zbytek měny, která nepatří ke korunám.  Za nedlouho jsme pak překročili Dunaj naposled, rozloučili se nejen s Bratislavou, ale i Slovenskem a již spěchali za rodiči, kteří na nás už netrpělivě čekali. Domů jsme pak přijeli v pořádku ještě před 22. hodinou.

Tím končí naše putování za historii a my už se těšíme na další výpravu a poznáním.


                                                                                            Mgr, CHMEL Jaroslav